Původně měl další díl být o Hermovi, který na Apollóna vtipně navazuje, ale nějak se svým vnitřním Hermem poslední dny nemám kontakt … I když! Teď v Krkonoších jsem měla tu čest potkat se s ním u jedné malé slečny. Nebudu prozrazovat víc, až příště. Ale dojalo mě to a oblažilo, ah. Hermes je jedna z mých nejoblíbenějších postav v evropském kulturním dědictví vůbec.
Je to, kromě jiného, i bůh bravurního mluveného slova a vyprávění příběhů. Nechal mě v uplynuvším týdnu tak zoufale na holičkách, že teď již třetí den sedím doma BEZ HLASU. Vždy, když mám mluvit před publikem, zaplaví mě tréma, úplně se odpojím od svého těla a vše pak táhnu hlasivkama. Nic moc, já vím, ale ZATÍM to jinak neumím.
Tož, nemohu teď nikomu nic vyprávět, jen dřepět doma, kurýrovat se a MLČET. Eventuelně někoho svým sípáním vyděsit, když mi zavolá.
Toto mlčení a nucený odpočinek mě přivedli k bohyni, která s Hermem tvoří dvojici. O dvojicích si napíšeme celý článek zvlášť, když budeme dělat rekapitulaci všech olympských bohů a bohyň. Těšte se :))
A teď konečně k věci:
Jak si tak doma lelkuju a čihařím, probudila se ve mě HESTIA.
Hestia, kterou zbožňuji na své mámě, sestře a některých kamarádkách, myslíce si, že já z ní ani špetku nemám. Hestia, jež hlídá domácí krb, u kterého je vždy teplo, příjemně a útulně. Hestia, ve společnosti které zažíváte vždy něco trochu jinak než je běžné. Vtáhne vás do svého světa a přímo z ní vyzařuje kouzelný prostor.
Je to bohyně každé bezpečné a domácí atmosféry, ale co je ještě důležitější, dokáže tuto intimní atmosféru vytvořit kdekoliv. I tam, kde žádný krb nemá! Ta atmosféra z ní pořád sálá a vy v ní můžete slastně spočinout pokaždé, když jste v Hestiině blízkosti. Kde je Hestia, tam je dobře.
Dlouze jsem si myslela, že toto neumím, protože jsem to nedemonstrovala u sebe doma, kde je veškerý zútulňovací dizajn tvrdě podřízen funkčnosti. Tzn. že nesnáším cetky, které zabírají místo, nepálím svíčky, protože je to X času a pohybů navíc, zásadně nekupuji žádné dekorace ani světýlka, a tak dál.
Ale dneska … Dneska se “něco” stalo a já kdesi hluboce v katakombách mých skřínek našla výzdobu od maminky, kterou jsem tam opovržlivě uklidila hned, jak jsem ji před lety dostala. K tomu jsem rychle koupila svíčky, po dvou letech uklidila dokonce i svůj záhadný oltář a můj domov se rázem proměnil v útulnou oázu stability a estetiky.
Jak jsem to všechno prováděla, uvědomila jsem, že toto krásno a pohodlí vytvářím již léta právě v terénu. Proto se mi možná potom už nechce doma. Že ho používám excesivně směrem ven, mnohem míň dovnitř. Zahrnuju ním své blízké, přátele a klienty, aby se se mnou mohli cítit bezpečně a příjemně. I proto jsou mé masáže a poutě tak okouzlující.
Málokdy mě napadne tuto pečující pavučinu pohody snovat jen tak, sama pro sebe. A navíc, když se hestiovskému vyzařování toužím vystavit, mám kolem sebe dost úžasných žen i mužů, jež mi ony cenné paprsky tepla s radostí poskytují.
Děkuji, milí moji. Teď, když jsem to takto jasně uviděla, vážím si vaší péče a atmosféry, jíž mi dovolujete u vás vždy sát, ještě víc, než kdy předtím.
Ať Hestia provází vaší první adventní neděli.
Zajímá vás archetypální psychologie a to jak mýty ovlivňují naší duši? To, i mnoho jiného se ode mě můžete naučit při mé individuální nebo skupinové práci. Pokud vás láká spíš lesní pouť nebo soukromá konzultace, ozvěte se mi zde, přes můj webový kontaktní formulář.
Pokud spíše skupina a k tomu ohromné dobrodružství, pojeďte s námi v březnu na Saharu putovat za poznáním lidské duše! Je to snad nejlepší místo na Zemi, kde lze hlubiny našeho nitra nerušeně a bezpečně rozkrývat.