Je tma a začíná se ochlazovat. Konečně. Přes den nás saharská výheň zase nenechala ani na chvíli vydechnout. Když už jsme se přijeli vnitřně přetavit, tak máme každý den přes čtyřicet stupňů a k tomu skoro pořád ještě horký fén. Abychom se vrátili obzvlášť vypečení.
Stoupám do dun směrem k magické, ohněm osvětlené roklince, kde už čeká téměř celé naše společenství. Samo přišlo s tím, že jsou jako sedm trpaslíků a my s Bohdanou jako Sněhurka a Zlá Královna. Radši se neptám, která je která. Navíc, mě v životě baví oboje.
“Máš ale mnohem více tváří.” Podmanivě mi šeptají duny.
A já je najednou všechny zcela ostře vidím. A nejen ty svoje. Vidím další desítky obrazů z pohádek a příběhů, kterých byla pro mě tato Sahara k prasknutí plná. Neustále se mi zjevovaly scény z veškeré literatury, co jsem kdy četla. Celé zástupy postav, které mě kdy v čem ovlivnily. Od Bambiho, Třech pátračů a Paganela z Dětí kapitána Granta, přes Lou Salomé a Grušeňku až po Nanu, Alexe z Mechanického pomeranče nebo Siddhárthu. Šílené kombinace a variace, které mě přiváděly k pramenům katarzních slz vyvěrajících z dávna a z hluboka.
“Musíš je sem všechny vzít!” Slyším Saharu křičet ze všech stran.
Vypadá to, že můj vnitřní intelektuální svět se konečně začíná propojovat s tím mystickým, pouštním. To, co si ve mně dlouho vzájemně stálo v cestě teď společně divoce obcuje. Žasnu. Sahara umí nejen vymezovat, bořit a ničit, ale i spojovat a stavět mosty tam, kde je to v naší psyché potřeba. A to přesně v čase, kdy jsme na to připraveni.
“A umím toho mnohem víc.” Přimlouvá se mi poušť samolibě dál.
A já procitám do dalších pokladů, které mi moje druhá pouť dala. Od nesčetných praktikálií, které mi pomohly se konečně cítit v poušti jako doma nejen srdcem, ale i tělem a mozkem. Přes dalších božích sedm poutníků, na které jsem si nejdříve nemohla zvyknout, protože jsem furt myslela na těch minulých prvních šest 
Až po Bohdanu, která by mohla Soul Quest provádět už i se zavázanýma očima. A já ji mohla celých dlouhých čtrnáct dní bedlivě pozorovat a sát z ní její moudrost jako ze studny, které jsou mezi dunami tak vzácné.
“Žij pro okamžik, který nejde dát do slov.”
Stojí psáno na plátěné tašce, ve které jsem do pouště přivezla svoje vykuřovací propriety. Všimla jsem si toho až na místě a okamžitě ze mě vytryskla fontána pláče. Jo, přesně tohle na Sahaře 24/7 děláme. A po mně se chce, abych o tom psala. Dík.
“Nějaký lehčí úkol by tam nebyl?”
Nebyl. Tenhle mi dala, tenhle teď budu otrocky plnit. Byť je naprosto nesplnitelný. Ale víte. I ono nekonečné přibližování se k podstatě má svoji hodnotu. Tímto přibližováním, tímto věčným tancem okolo jsou prodchnuty všechny texty světa, všechna podobenství z těch nejvlivnějších příběhů, jaké naše podvědomí i vědomí znají. Všechny ty nádherné metafory, otázky a odpovědi, které nám pomáhají poznávat sebe sama.
“Ale zažít, je musíme na vlastní kůži.”
Pojeďte s námi na Saharu někdy také. Na jaře bude Bohdana s Martinem provádět 21denní Leader Quest. A za rok na podzim, se zase pojede klasický 14denní Soul Quest. I vy se můžete dotknout své vlastní duše a pít z jejího bublajícího pramene tak, že se budete až zakuckávat. I vy můžete rozhrnout závoj života a pocítit jeho podstatu až do morku svých kostí. A s tímto neobyčejným kompasem, pak už nikdy nezabloudíte.