Celý život jsem považovala lenost za smrtelný hřích. Důsledkem bylo, že jsem si ji nikdy neuměla dopřát a už vůbec ne užít. V březnu na Sahaře se to lehce začalo promněňovat a teď to pomalu dotéká do fáze, že najednou … bývám normálně líná jen tak z plezíru. Preventivně líná, abych pak náhodou nebyla unavená nebo kdoví, co ještě by mě pak mohlo potkat!
A je to báječné. Nejenom pocitově, má to i velezajímavé vedlejší účinky:
Čím jsem línější, tím víc lidí mi s něčím pomáhá! Dělají to úplně sami od sebe, přísahám. Došlo to až do místa, že se na veškeré všeumělské úkony, které teď potřebuju zařídit, přihlásil hodinový manžel, který nechce peníze, ale naopak mi ještě nosí dárky a zve mě na opulentní večeře. A nic dalšího za to ode mě nechce. Bingo, to jsem hledala celý život a nemohla to najít!
Obecně ona pohodlnost teď vytváří kolem mě čilý mužský pohyb. Ale nemám k tomu zatím nic dalšího říci, protože jsem líná to analyzovat. Si v tom jen tak staticky lebedím a je to moc příjemné … čisté pobývání v tématu a emocích, které přináší. Včera to zašlo tak daleko, že jsem kvůli své lenosti přišla o tři hodiny pozdě do fitka a jen díky tomu tam potkala jednoho ze svých vysněných mužu (ano, jednoho ze svých tří Šafranů). Bylo to milé, ale říkám si, proč bych zas lezla na ten růžový obláček, když pak z něj zase spadnu? Seru já na to, nikam nejdu!
Čím jsem línější, tím méně dělám prohřešků všeho druhu, protože na porušování zákazů je potřeba vynakládat energii a na utrpení, které přichází potom, taky. Vlastně celé mé, dlouho a poctivě budované, paradigma pravidel a jejich úzkostlivého dodržování je teď mou leností významně ohroženo. Jsem však líná se tím zabývat, tak to nechávám vyhnít. Zatím dobrý, vše plyne samo, bez apokalyps či tragédií. A ještě při tom jásá má vnitřní požitkářka. 
Jsem dokonce tak líná, že už se mi nechce prožívat ani svá vnitřní dramata, ve kterých se celý život tak oduševněle rochním. A proto všemi problémy, co se na mě teď řítí, jen hezky proplouvám, přičemž se půlka z nich sama vyřeší. Na tu druhou půlku buď zapomenu, protože nejsou až tak důležité, anebo mi s nimi někdo pomůže, čímž zase buduju a utužuju své vztahy, chápete!
Děkuji Michal Ďurkove, žes mi toto téma na Sahaře otevřel.
Děkuji poušti a svému okolí, že tuto mou proměnu tak nadšeně vítá!
A přeju všem výkonným super-ženám a turbo myším tohleto zažít.
Je to boží.
