Když jsem byla malá, v mnohém jsem kopírovala svou starší sestru. Poslouchala jsem stejnou hudbu a dívala se na tytéž filmy, s nemalou hrdostí, že jsem „Cool“ a ona mě bere do party.
K jejímu hudebnímu a kinematografickému vkusu nemám žádné výhrady, ba naopak, sama bych se v tomto nedokázala lépe usměrňovat ani dnes (když velkoryse pominu Erasures).
Jeden z filmů, na které mě zlákala, však nade všechny vyniká. Doslova mě zmátořil. Celý život ho mám v hlavě a letos na něj myslím ještě víc než doposud byla moje norma. Jmenoval se Sladký čas Kalimagdory. Nepamatuji si z něj nic, jen to, jak hlavní protagonista žije přesně jeden rok. Na jaře se narodí a v zimě umře. Jde s přírodou. Přišlo mi neskutečně kruté, že žije tak krátce! Byla jsem vnitřně napadrť a vůbec jsem to nechápala. Až komicky hluboce mě to zasáhlo.
Po čtvrt století se mi nad tímto podobenstvím začíná rozednívat. Tento rok je mým prvním rokem stráveným téměř výhradně venku, v přírodě. Chodím, pozoruji a zírám, jak to tam funguje. Probouzet jsem se začala v březnu, pak mě zcela uchvátilo jaro a obzvláště mnou hýbe léto. Asi to bude i tím, že jsem právě teď v LÉTĚ svého ŽIVOTA.
Léto jsou květy, plody a nádherné zrání. Léto je bujná láska, radost a vyvrcholení. Léto je pot a krev. Dny se pomalu a nenápadně začínají zkracovat. Všeho stále přibývá, ale ubývání už je za rohem. Začíná nemilosrdné odpočítávání.
Vládne ohromná síla světla, je však protkána dramatickými bouřemi a temnou bolestí. Moje nejsilnější zážitky z pohřbů jsou letní a mám pocit, že jsem ve věku, kdy se smrt začíná hlásit o pozornost, i kdyby ji zvenku nic nepodněcovalo. Existenciální otázky změnily svou příchuť. Sartre a Camus mě nevzrušují už jen teoreticky a obrazy z Cizince, které mě vždy strašili, mi najednou přijdou přirozené. Je to celé dechberoucí, omamné a občas i docela děsivé.
Nořím se do tohoto svého LÉTA všemožnými způsoby. Užívám si ho plnými doušky, poznávám ho až na dřeň a ždímám do poslední kapky každý boží den. Probouzím se v práci, v tvoření, ve vztazích. A jen žasnu, co všechno v sobě mám a nesu. Zrcadla jsou všude, kam jen se obrátím. Vidím v nich oslňující sluneční zlato, ale i dlouhatánské stíny.
Je mi z toho všeho pěkně horko a proto miluji letní noci, kdy mohu alespoň na chvíli vydechnout. Jsou krátké, jasné a vlahé, plné hvězd a těšení se na další dny. Někdy si urputně přeji, aby nebyly, aby mě nezdržovaly a vše mohlo nepřetržitě proudit. Ale pokaždé, když usnu, jsem vděčná, že jsou. Jinak bych to celé nemusela unést.
Z každého vrcholu je blízko k pádu a i proto nás v létě života často postihují krize. Je zde tak snadné klopýtnout a spadnout. Propadnout se velmi hluboko a najednou nevědět jak z té propasti ven. V létě života většinou zakončujeme proces budování ega a nutně zde potřebujeme dát slovo své duši. Mnohem nutněji než kdykoliv doteď. Proč? Protože poprvé pochopíme, že nemáme na vše nekonečno času. Protože jsme již dosáhli většinu světských met, co po nás požaduje naše okolí nebo my sami. Protože jsme dosáhli určité šíře a najednou zatoužíme po hloubce a opravdovosti.
Mě tímto bouřlivým středem života doslova svůdně protáhl roční program Sebevědomá žena se SoulAdventure. Naučil mě jak s voláním mé duše nakládat a přetvářet jej do vysoké spirituality i do funkční denní rutiny. Každý modul mi otevřel oči v něčem jiném, a zároveň v žádném z nich neunikal důraz na celek. Bezpečí a důvěra kruhu mi umožnily otevřít se plně v mé zranitelnosti a inspirovat se příběhy ostatních žen.
Až do tohoto výcviku jsem neměla o ženských kruzích valnou mínku. Pocházím z tvrdého byznysového prostředí, kde se nekňourá, a kde se maká. Trochu jsem se bála, že SVŽ bude jen taková lepší slepičárna … Ah, jak těžce jsem se mýlila! A jsem za tento svůj omyl nesmírně ráda. Rok s odvážnými ženami na Janovické Louce byl a stále zůstává jedním z největších překvapení na mé duševní cestě.
Vřele vám tento program doporučuji, milé ženy. Budete slavit každou jeho minutu a ctít každý dar, jež si v něm vyzvednete. Já díky němu dnes mnohem lépe chápu nejen Sladký čas Kalimagdory, ale zejména svůj vlastní životní film, který teď držím pevně ve svých rukách.
Objímám vás.